BAKAR aneb Déja vu
autor: Haro007, 20. 8. 2012, Diskusia k článku (počet reakcií: 1)
S příslibem velké Baji a předcházejícího tréninku na Baju hodlám letošní Bakar jakožto další slovenskou akci vypustit. S blížícím se termínem je ale jasné, že s Bajou to asi nedopadne, tak přehodnocuji situaci. Vojta je pro daný víkend pasé, tak pomalu začínám uvažovat o parťákovi. Přání je otcem myšlenky, ozývá se Babči, že po Ladíkovém zranění je taky solo. Rozhodnutí je rychlé, píšu Babčimu jednoduše: „Počítej se mnou.“ Krátce před závodem mě ještě kontaktuje R6tka, že se rozhodl jet a též hledá spolubojovníka. S tím už mu nemůžu pomoci, tak se domlouváme aspoň na společném transportu. Nakonec se hecne i pražská sekce, tak to vypadá na vysoce společenskou akci. V týdnu před závodem schvacuje Pražáky Ikebarova nemoc a svou účast ruší. Jediný člen této frakce Saďoch to v duchu zarputilého germána nevzdává a hledá cestu, jak se na Slovač dostat. Daří se mu připojit se k Romanovi a Mařeně.
A už je to tady. Pátek a kolem oběda volá Saďoch, že řeší drobnou peripetii. Nevhodně zvolili velikost vozíku, na který se nedaří dostat 3 mastodonty. Po shození nádrží, padacích rámů a jiných částí motocyklů mění vozík za větší, na kterém se znovu smontovaní mastodonti s přehledem uvelebují. U mě běží s Radkem vše na drátkách skoro jako s Vojtou. To znamená, že vyjíždíme s tradičním hodinovým zpožděním. Cestou volám Saďocha, a shodujeme se na příjezdu 20:30. My dorážíme na minutu přesně, vybíráme místo hned vedle Hara, kde už bivakuje i Babči. Ve 21:30 volám Saďocha a zjišťuju, kde je problém. Minuli odbočku a najeli si 80 km. Z těch celkových 700 je to v podstatě zaokrouhlovací chyba takže žádná velká hrůza. Rozkládáme stan Pana Olina a lehce popíjíme.
Ráno vstáváme do mlžného oparu, který se ve slunci rychle ztrácí. Po vláčné snídani se soukáme do dresů a jedeme projet trať, která je kvůli prachu několikrát pokropená. Na odlehlé travnaté části předbíhá zadní kolo přední. Stejný problém se ukazuje i na některých úsecích motokrosové trati. Trať je podobná trati z minulého roku, jen na louce je namotaná trochu hustěji. V druhém tréninkovém kole skáču hrb ve vysoké rychlosti. Motorka dosedá na pokropený prach, přední kolo ustřeluje, SER jde okamžitě k zemi a já s ním. Tohle bude bolet, bleskne mně hlavou. A taky že jo. Padám na levou stranu a narážím si kyčel. Kulhám k motorce a zvedám ji. Kromě totálního zabahnění vypadá na rozdíl ode mě OK. To to pěkně začíná, bručím si do helmy. Courám se do depa, kde si vyslechnu pár poznámek o bahně ve spreji a podobných připomínek. Noha otéká a dost bolí. Naše posádka je naštěstí vybavena medikamentem jménem Aulin. Brufen je prý proti tomu celaskon, tak jdu do toho a vdechuji jeden kus. V depu si trochu zanadáváme na tu pokropenou jílovici a jdeme na rozpravu.
S Babčim domlouváme, že začnu a střídání necháme na dohodu. START. K motorce neběžím, ale jdu. Závody se vyhrávají v garáži a rozhodně ne v prvním kole, vědí zkušení. Vyrážím jako cca 10. motorka. Trať oschla, tak se to dá sypat. V 1. polovině kola předjíždím 3-4 jezdce. Jde to fajn, na SER se cítím na trati lépe než na 690, na které mě v Oldřichově předjeli úplně všichni. V tom ale ucítím, že se zadním kolem není něco v pořádku. Najíždím do vracečky a je to jasné. Mám prázdné kolo, což si ověřuji i pohledem. Defekt jsem nikdy nedělal a duši nemám. Stupnice nasranosti naskakuje na 100%. Za poslední rok jsem jel 2x duše a byly z toho 2 defekty a oba na právě na Bakaru. Vzpomínám si na má vlastní mentorská slova, která jsem adresoval Dremu, že jsou ty duše nesmysl, a že už jedině mousse, protože jet někam 400 km, udělat gumu a pak jet 400 zpátky, je na mrtvici. Kolo doploužím a jedu do depa. Babčimu sděluju, co se stalo a vysílám ho na trať. Dumám, co dál? Odjedeme to na Advíkovi? Na cizí motorce by to bylo skoro jako nejet vůbec. Přichází Plaňo a po zjištění defektu mně pohazuje na sedlo novou duši. VELKÉ DÍKY. Začínám si hrát s myšlenkou, že to přezuji. Sháním monterajzny, pumpu, stojan, klíče a kolo jde dolů. Jezdci na trati se střídají a při přezouvání mně asistuje Benny, Bennyho parťák, R6tka a jeden jezdec na BMW 650 Dakar s velkou nádrží někde od Tachova*. Jeho jméno si ale nevybavuji. Po bezmála 1,5 hodině se daří defekt zdolat a mávám na Babčiho, který neúnavně krouží na trati, že je vše OK. Babči objede ještě jedno kolo a jede do depa. Vyrážím na trať a snažím se tahat. Celkem to odsýpá a předjíždím ostatní jezdce. Registruji Mařenu, který mě gentlemansky pouští, Romana, Varaderisty, Awiu a jiné. Některé předjíždím a to zcela negentlemansky v bahnitém korytu. Pak se chvíli tahám s Bennym na WR450. Nakonec ho zdolám, ale jak bývá mým dobrým zvykem jdu stejně k zemi, tak mně Benny předjetí vrací. Znovu se měním s Babcim, který po 3 kolech zajíždí do depa a já jdu znovu na trať. Už není proč šetřit síly a jedu naplno. Na lavicích skáču výš, tlumiče funí a SER mi kleslým stojánkem po každém větším doskoku zhasíná, čímž mně dává najevo, že takhle by to nešlo. Na poslední kolo pouštím ještě Babčiho na trať a je tu finiš.
Výsledky jsou bleskurychle vyvěšeny a ani se k nim nehrnu, protože s umístěním nepočítám. O to jsem více překvapený, že jsme to s Babčim dotáhli na 3. flek. Babči odvedl při své maratónské sólojízdě dobrou práci. Ve 2V800 vyhrála dvojice, která se střídala na HP2. To byla i celkově vítězná posádka. Druzí byli dobře známi bratři Varaderisté. Z velkých motorek byly KTM tentokrát v minoritě. Sešlo se tu překvapivě hodně velkých GS, za což dávám palec nahoru.
Tachovák s BMW a Radkem jsou v kategorii mix na druhém fleku. Skromný Radek na KTM skvělé umístění nijak nekomentuje a jen převezme pohárek. Od Tachova* se valí lavina sebechvály. Většina osazenstva depa odjíždí, zůstáváme jen my, Rumas se Scathem a Lanďák, jehož hlas se nese celými nízkými Tatrami. Otvíráme piva a vína, večírek začíná. Dlouhý a vydatný večírek.
Bylo to super, díky všem, kteří se hecli a dojeli.
Roman „ČIBUS“ Číhal
Foto: MotoRide, majowfr
